Články

…ohlédnutí za uplynulými ročníky

Od roku 2007 se na přelomu září a října sjíždí na hradě Šelmberk parta nadšenců všech možných profesí, aby tu společně holdovala tomu, co všechny ve volném čase spojuje. Tím společným koníčkem, láskou a pro někoho možná i závislostí nebo únikem ze světa všedních starostí je kovadlina, kladivo a kleště doprovázené žárem rozdmýchané výhně a napětím při tváření rozžhaveného kusu železa. Možná i méně zasvěcení pochopili, že oním společným pojítkem všech zúčastněných je kovářské řemeslo a snahou následujících řádek bude přiblížit toto ojedinělé pravidelné setkání nesoucí název “Setkání amatérských kovářů”.

Vzpomínám si, jak jsem před lety při pátrání po kovářských postupech narazil na internetové stránky Amatérského kováře tvořené Romanem Králem a hltal první kloudné a smysl dávající informace s vděčností autorovi za jejich publikování na internetu, načež jsme je obratem metodou pokus omyl zkoušeli s mladými začínajícími kováři v naší nově vytvořené dílně. A protože se řadím k lidem stále lačnícím po informacích, a v oboru řemesel to platí trojnásob, nenechala mě chladným Romanova myšlenka uspořádat někde, kde by prostory a absence nevraživých sousedů dovolily setkání lidí podobného ražení. Lidí, kteří se kovařinou hlavně baví a je pro ně koníčkem. Snažím se záměrně vyhnout slovu “amatérský”, protože s úrovní znalostí a zejména řemeslných dovedností většiny z nich to už v současnosti nemá nic společného. Z mého pohledu byly prostory našeho vznikajícího Historicko-řemeslně vzdělávacího centra na hradě Šelmberk s dvěma funkčními kovárnami stranou od civilizace zcela ideální, a tak slovo dalo slovo a po předběžné schůzce v Praze, kde jsem byl překvapen, že nás dělí téměř jednogenerační rozdíl, se začalo schylovat k prvnímu ročníku setkání.

Roman Král – zakladatel setkání amatérských kovářů

Díky Romanovým webovým stránkám a jejich velké návštěvnosti nebylo problémem naplnit první účastnickou listinu. Sjela se opravdu pestrá škála profesí počínaje zámečníky, hasičem, tesařem, chirurgem a patologem konče, až jsme si s humorem říkali, že je akce po všech stránkách dobře pojištěna. Cíl byl jasný, podělit se o své zkušenosti, pomůcky a vychytávky. Také předvést něco ze svého umu. A aby nešlo jen o zkušenosti a informace v úrovni teoretické a mnohdy časem pomíjivé, rozhodli jsme se s Romanem, že každý ročník vyrobí účastníci společnými silami něco, co přispěje k rozvoji řemeslného centra a zároveň bude reprezentovat akci samotnou. Od té doby už máme za sebou 6 úspěšných ročníků, a naše prostory se tak mohou pyšnit provlékanými mřížemi či okovanými dveřmi kovárny, slunečními hodinami a velkým křížem v bylinné zahradě či skvělým řemeslným nářadím pro naše dílny.

Ale ohlédnu-li se za jednotlivými ročníky, nejsou to hlavně tyto skvěle a poctivě řemeslně zpracované předměty, které bych vyzdvihoval na první příčky úspěšnosti každoročního setkání. Za to nejdůležitější osobně považuji kolektiv lidí a přátel, který přirozeně vykrystalizoval v průběhu jednotlivých ročníků. Kolektiv lidí ochotných se nejen vzájemně podělit o své zkušenosti, ale posedět a popovídat i o věcech všedních, sejít se v průběhu roku ve svých dílnách či na jiných akcích a ochotných v případě nutnosti poskytnout dobré rady a vzájemnou pomoc. Ačkoli počet účastníků posledních dvou ročníků lehce poklesl, zdravé a troufám si říci rodinné jádro přátel, na které se každoročně těším, stále zůstává. Pevně tedy doufám, že nás v budoucnu čekají ročníky další, stejně zajímavě tematicky zaměřené, tak jako to bylo doposud, a ke kovářské rodině se připojí další nadšenci nebo přírůstky, jako to bylo i v případě narození našeho synka, který byl nedělním přírůstkem posledního setkání.

Leden 2013 Aleš Nový